WALDORFSKÁ PEDAGOGIKA STRUČNĚ

Waldorfská pedagogika

Waldorfská pedagogika vychází z filozofického směru antroposofie R.Steinera (1861-1925). Antroposofie zkoumá vývoj člověka po stránce fyzické, psychické, sociální a duchovní a v mnoha ohledech se shoduje s moderní vývojovou psychologií.

Na základě poznatků o vývoji člověka zavádí waldorfská pedagogika do vyučování poznatky a vědomosti přiměřeným způsobem a v přiměřeném období.

Obdobný způsob vyučování navrhoval již J. A. Komenský (škola hrou, výuka pomocí obrazů), ale až o 300 let později bylo možno jeho ideje v praxi využít.

Od roku 1919 vzniklo ve světě několik tisíc škol a léčebně pedagogických zařízení.

Počátky waldorfského školství

První waldorfská škola byla založena v roce 1919 ve Stuttgartu. Vznikla z podnětu továrníka Emila Molta, spolumajitele a ředitele cigaretové továrny Waldorf-Astoria (odtud jméno pedagogického směru). E. Molt požádal Rudolfa Steinera o vybudování školy pro děti svých dělníků v souladu s antroposofickou ideou sociální trojčlennosti. Již o tři roky později byla vybudována druhá škola založená na stejných principech a brzy nato několik dalších na různých místech v Německu.

Rozvoj waldorfského školství byl přerušen v období druhé světové války, kdy byly nacistickým režimem zakázány. Po pádu nacismu se waldorfské školství začalo šířit do řady dalších zemí. Dnes je waldorfských škol ve světě více než devět set, najdeme je v desítkách zemí ve všech světadílech.

Waldorfské školství v České republice

Waldorfská pedagogika se u nás začíná rozvíjet po roce 1989 jako alternativa k běžnému modelu vyučování.
V současné době zde působí několik waldorfských mateřských center, 14 mateřských waldorfských škol, 10 základních waldorfských škol, 4 střední waldorfské školy a jedna speciální waldorfská škola. Jejich seznam, kontakty i další užitečné informace naleznete na internetových stránkách Asociace waldorfských škol – zde.

Cíle waldorfské pedagogiky

Waldorfská pedagogika si klade za cíl vychovávat a vzdělávat děti ve všestranně a harmonicky rozvinuté osobnosti. Výuka rovnoměrně sytí pohybové, intelektuální, umělecké i sociální potřeby dětí.

Waldorfská pedagogika pěstuje v dětech zdravé sebevědomí. To se utváří díky pozitivnímu hodnocení dětí, které respektuje jejich individuální rozvoj a schopnosti. V široké nabídce činností si každý žák najde alespoň jednu oblast, v níž může vyniknout.

Zároveň je rozvíjen smysl pro odpovědnost za vlastní jednání.

Waldorfská pedagogika vysoce cení a rozvíjí spolupráci (nikoli soutěž) mezi dětmi. Děti vědomě poskytují své individuální schopnosti ve prospěch celku. To je průprava pro budoucí zaměstnání, kde je vždy třeba spolupracovat a ne pouze vynikat nad ostatními.

Waldorfská pedagogika podporuje a kultivuje tvořivost dětí, probouzí v nich touhu po poznání a podněcuje je ke soustavnému rozvíjení vlastních schopností a dovedností. Takto směřované děti umí smysluplně využít svůj čas a dokážou se ve světě zdravě prosadit.

Díky úzké spolupráci rodičů se školou jsou tyto výchovné prvky přenášeny i do rodinné výchovy, což přispívá k celkové harmonizaci dítěte. Škola se navíc stává živým komunitním organismem, který může zprostředkovat mnohé hodnoty a prožitky nejen svým členům, ale i lidem z okolí.

Waldorf v kontextu doby

Žijeme v době velmi bouřlivého rozvoje společnosti. Jenom se zamysleme nad tím, co pro společnost znamená rozvoj počítačů. Stále více vědění je zpracováno na počítači. Tím důležitější se stávají lidské dovednosti a kvality, jež počítač nahradit nemůže. Stále častěji slyšíme říkat: u lidí nám nejde ani tak o znalosti, ty se dají doplnit nebo vyhledat, ale o nové vlastnosti – zodpovědnost, kreativitu, individualitu, tedy ve srovnání s počítačem čistě lidské schopnosti. A právě to je oblast, kde má waldorfská pedagogika co nabídnout.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí, nevštěpují jim žádný určitý světový názor. Usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců tak, aby byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a společensky citlivého jednání.